OSADA ÚDOLÍ NÁVRATU

Bylo, nebylo - a jak lidé povídají
snad až někde na Altaji
v té zemi, kde zítra znamená již včera
žil král a jeho dcera.

Neduživé stvoření, jak bledule půlku
a tak si ji překřtili - na Sněhurku.
Vytáhlá a hubená, jako kudla za tři pence
ale dlužno dodat – šlechtila ji abstinence.

Jak život jde a hormon pění
tak král z toho osamění
netuše budoucí neplechu
pořídil Sněhurce Macechu.

Nebyla do žádná kojná–
ani duše bohabojná,
zato kráska k pohledání
jaké už snad nejsou k mání.

Krásná – jak královna co zdobí cent
i ona byla abstinent.
Dál to bylo tak – jak pověst praví
jedli, pili, byli zdraví.

Když děva dospěla, tak za nějaké mince
sehnali Sněhurce prince – Osetince.
Chrabrý byl a žádný pitomec.
Statný jak Ilja Muromec.

K Sněhurce se krásně choval
venku, doma, ve voze,
nejraděj ji miliskoval
v horizontální poloze.

Kalašnikov, granáty – nemá to chyby
chystá se Sněhurce nalovit ryby.
Navlékl svůj khaki kabardén
a chystá se lovit, se svým komandem.

Jsem hrdá, že přišla ta chvíle
kdy ukážeš svůj mužný um.
Miluji tě přeudatný bohatýre
že snad přijdu o rozum.

Královna má všeho dosti
s králem už se v lásce postí
nesnáší jak se jí holka miliskuje
a tak strašné plány kuje.

Je to ňáká spravedlnost?
A v tom ji to napadlo.
Zlobě mé učiní zadost
jen kouzelné zrcadlo.

Snad to mou pýchu ukonejší
Řekni mi zrcadlo–kdo je tu nejkrásnější?
Když odmyslím vrásek rastr
krásna jsi jak Dolly Buster
jak ví ale každý zdejší
Sněhurka je nejkrásnější.

Princ se zatím vrátil z lovu
chyt krásnýho karasa.
Marně hledá svoji robu.
Kde jen trčí? Do frasa!

Kde se vzala, tu se vzala
babka jako z pohádky.
Pohoda ji v tváři hrála
a už stojí za vrátky.

Statná babka kypí zdravím
ramena jak pavézu.
Princ uctivě raději zdraví
že by Matka Tereza?

Sedni u nás babko milá
dám ti z chleba kůrku.
Snad víš – coby lesní víla,
kde najdu Sněhurku.

Musíš synku za tři hory
kde jsou trpasličí doly.
Tam v nich – v chýši opilou
najdeš svou dívku spanilou.

Bys měl úspěch milý synku
vem si tuto meducínku.
Dej jí napít po libosti,
zbaví se své závislosti.

Tohle vem těm tajtrdlíkům
ať se taky léčí
bys neplejtval slovy díků
za tu jejich péči.

Princ skočil na kůň, přitáh uzdu
a vyrazil do těch hvozdů.
Slíbil koni pytel zrní –
přeskočili kopec první.

Vrazil koni ostruhy
přejel i kopec druhý.
Kůň s větrem o závod letí
zdolali i kopec třetí.

Odpočiň si oři můj
před námi je jejich sluj.
Snad nebudou dělat ciráty!
Ale co – mám granáty.

Kde jste hoši? Buchy. Buchy.
Zbavte mě mé zlé předtuchy.
Vydal jsem se na cesty
zbavit vás mé nevěsty.

Jen pojď dál – co my sní tady.
Má sice dost pěkné vnady.
Je to třebas hodná děva
ale na práci je levá.

Nálada nám pohasla,
všechno nám tu vymlaskla.
Krev už se mi v žilách pění
tady máte odškodnění.

Pij má krásku meducínu
Ještě máš šanci zbavit se bolu
když na ni pošleš démona alkoholu.
Raněna ve své samolibé pýše
zvadlá kráska sotva dýše.

Vzývá démona alkoholu,
aby dohodli se spolu.
Alkohol je jistější než použít dýku
Tak kde jsi ty kořalečníku?

jdi démone – zaměň sklenku!
Znič tu hnusnou abstinentku.
Ať kořalkou se ožere
až se z toho…
zblázní ve strachu a bázni .

Tak démon té paně z Arku
změnil vodu na kořalku
a dívenka ducha mdlého
nevšimla si činu zlého.

A když ji hra znavila
osudnou flašku vypila.
Jako z peří pápěra
se zničenou morálkou
lesem bloumá chuděra
zdopovaná kořalkou.

Když tu náhle – co se děje
překvapením sotva dýše
jakýs šelest houštím spěje
a pod houštím malá chýše.

Omámená, žíznivá
hned se na stůl podívá.
Tam se krčí jako v klícce
panáci jak na přehlídce.

Spije hned tu barev kytku
a je zralá na záchytku.
Hlava se jí točí kolem,
žaludek jde ke krku.

ústa se jí křiví bolem
a jde dávit ke smrku.
Teď ví, co umí kořala.
Škytla, prdla, nevstala.

A zase se cosi děje
znovu šelest houštím spěje.
Plch, skunk, vše utíká
po stráni od dřevníka.
Kdo mi vypil moji borovičku?

A kdo moji režnou?
Kdo mojí žitné skleničku?
A kdo moji vodku běžnou?
No – a rum je taky v hajzlu.

Už čichají člověčinu
Jdou k Sněhurce po čuchu
hned se mají hoši k činu.
Co je to za pastuchu?

Uloží ji a jen se diví
proč z té krásky páchnou slívy.
A v tom večerním vánku
uloží se k spánku.

Vymlaskni ty kapky.
Vyvedou tě z lihu stínu.
Otevři už klapky.
Kde to jsem? Nějaká sluj!

Snad tady nebydlíš, drahý můj?
V takové chýši nedůstojné!
To musím říct mé kojné.
Všechny kouzla, neplechy,
přišly od tvé macechy.

Ty neztrácej ve mně víru
vše uvedu v správnou míru.
Pojď – než bude náledí
do hezčího prostředí.

Sedej na hřbet kobylce
budem doma ve chvilce.
Chyť pevně mé rameno
ať nepřijdu o věno.

Co těš to jen napadlo
ty pitomý zrcadlo!
Copak jste pitomé spolu
s tím démonem alkoholu?

Nevrazím už do vás ani cent –
vždyť ona je zas abstinent!
Aspoň sděl – ty střepe zrádný
kdo z nás dvou je více ladný.

Bude to pro tebe sprška
proti ní seš stará držka.
Sděluji to docela,
že jsi bídná megera.

Omdlím.

Skončily pikle, skončila pitka
než zazní zvonec je tu záchytka.
A již zvoní zvonec
a pohádky je konec.

Pohádky trochu hovězí
o tom – jak pravda vítězí.
Pro toho, kdo si život cení
ještě malé poučení:

Kdo chce zdráv a dlouho žíti
ten nesmí kořalku píti.
Ale zas na druhý straně
když dal bůh abychom žili,
proč bychom se netěšili.

/:Proč bychom se netěšili:/
/:když nám pánbůh zdraví dá, zdraví dá:/
/: kdo z nás ví, zda pouť budoucí:/
/:vesele zas uhlídá, uhlídá:/

Realizováno na osadě Údolí návratu v roce 2004.